Taking over

... Staveniště a developerské projekty si bere na mušku laureát ceny Exit, Libor Svoboda. Ohrazuje fiktivní stavbu uprostřed galerie a dává tak průchod jakési oslavné parodii. Zabráno. Soukromě vyvlastněno. Vlnitým plechem je ale zahrazena jen jedna stěna monumentálního bloku kvádru. Je to opravdu developerský megalit nebo symbol apatie národa a jeho lhostejnosti ke svému kulturnímu dědictví: lukrativní stavební parcele uprostřed Evropy? Kafkovský svět obcházení památkové péče a potěmkinovských vesnic projektů, které neslouží ničemu a nikomu, než kumulaci prostředků jedinci mentálně ustrnulými v pozdně feudálním myšlení.
A co by vlastně napadlo diváka-developera? Možná mu stavba připome deadline nějakého vlastního projektu. Už to mělo být postavené. Ještě není. Každý den prodlení prodražuje stavbu o statisíce. Jak jen to vysvětlit investorům.
Tragédií novostaveb je možná i fakt, že na zastavěné ploše nemůže být postaveno nic dalšího. Jakmile někde vznikne nová budova, na jejím místé už nemůže stát žádná jiná. I kdyby se tam třeba hodila lépe. Postaveno, zkolaudováno, konečná. Nemůže tam být už park, nemůže tudy již vést dálnice.
Taking over (název instalace) může znamenat také převzetí: přebírá developer veřejné prostranství, nebo veřejnost přebírá přestavěný prostor od developera k užívání? V ideálním případě by oba typy převzetí měly vést ke spokojenosti obou subjektů společenské transakce. Na západě je zvykem, že investor představí svůj záměr postavit třeba benzínku, obyvatelům dané lokality a ti pak mají možnost projekt, pokud s ním nejsou spokojeni, zastavit nebo připomínkami ovlivňit jeho modifikaci tak, aby se do jejich lokality hodil. Jejich právo na přirozenost životního prostředí bývá ve vyspělejších společnostech autoritami obvykle respektováno.
U nás, bohužel, mnohdy nejde o funkčnost či společenský přínos nějaké novostavby, ale výhradně o zisk investora a developera. Názor obyvatel je ošetřen magickými formulkami předpokládaného souhlasu a objeví-li se v době, kdy již jsou vydloubány základy, nějací nespokojenci, jsou snadno odignorováni, přišli s křížkem po funuse, site is overtook, místo je již zabrané..
A tak se příští generace mohou již dnes těšit na to, že zdědí zemi s nejhustší sítí hypermarketů na 1km2 a benzínek na 1km dálnice, které možná budou, v oné hypotetické budoucnosti, coby vzácné technické stavby pod přísnou ochranou památkové péče.

Úryvek z článku časopisu Flou 09/10
Vladislav Unger: Recenze výstavy Ceny Exit 2009

zpět