For your benefit / Myslím to s tebou dobře
interaktivní videoinstalace | 2007
Vytvořil jsem bytost, „zhmotněnou“ formou projekce, s níž se jako divák ocitnete sami v uzavřené místnosti. Reagování této entity závisí na vašem chování v místnosti. Tedy respektive na vaší pozici v prostoru. Tato postava na vás začne mluvit. Stěžuje si, jak je tam chudák pořád sama, jak se tam bojí, a že je ráda, že jste tam přišli. Ale očividně ji to nestačí. Pokud jste k ní snad trochu nedůvěřiví, začne se vám podbízet a prosit o ještě větší blízkost. Jestli se dáte přesvědčit jejím smutným, ba zoufalým prosíkem
a postoupíte o kousek vpřed, ihned uvidíte pozitivní rozdíl v její náladě. Přestože nemáte páru kdo to vlastně je, co po vás vůbec chce, váš přirozený altruismus, ale také smysl pro hru v rámci vědomé expozice vás přesvědčí zkusit několik dalších kroků, abyste pochopili jak celá instalace funguje. Postoupili jste tedy do druhé ze zón, které více méně viditelně rozdělují místnost napříč. A jakou jste slečně udělali radost! No ona vám to už sama poví. A také její tvář už není tak zarmoucená, konečně se může někomu vyzpovídat jak nechce být sama, jak vás potřebuje a jak jí záleží především na vás. Necháte se přesvědčit a půjdete ještě blíž k ní? Nebo naopak raději couvnete? Možná se vám nechce ani jedno, ani druhé, tak prostě zůstanete na místě a vyčkáváte co bude dál. „Když půjdu k ní, udělám ji ještě větší radost?“ ptáte se sami sebe, neboť v místnosti jste jen a jen s ní. A máte pravdu. Teď už je opravdu šťastná, až tak nějak moc, teatrálně. Jste opravdu dobrý člověk že ji „chcete“ udělat radost, že vám na ni záleží. A za to vám je také nesmírně vděčná. Teď už bude všechno supr, protože s ní už zůstanete. Nadlouho. Navždycky...
Nebo snad ne? „Počkej! Kam jdeš?!“ ptá se překvapeně a trochu vyčítavě jakmile se rozhodnete jít kousek zpátky. Přece ji tam nemůžete nechat! Už zase nějak posmutněla. „Hm, tak ještě
dozadu, uvidíme co to s ní udělá“, říkáte si trochu sadisticky. A je to tady zas. Už je zase nešťastná, tak jako na začátku. No tak ji zase rozveselíme. Jasně, čím blíž k ní jsem, tím je šťastnější, vždyť mi to taky celou dobu naznačuje. Tři zóny, tři nálady, vypadá to logicky. Chci aby byla nešťastná? Stačí ustoupit. A radost jí udělám když půjdu k ní. Ona se vlastně chová závisle
na tom, jak já chci. Můžu jí docela dobře ovládat. „Kam zase jdeš? Proč tu nemůžeš chvíli zůstat se mnou? vyčítá vám opět. No tak dobrá, udělám ji ještě radost....“Myslíš že mi tím uděláš
radost?!“ následuje místo širokého úsměvu. „Hm, nějak se změnila, tak jinak..“ „Myslela jsem, že nám spolu bude fajn, ale už to asi nemá cenu...“odpoví vzápětí. „Moment, počkám na místě, dokud se neuklidní..“ „Tak na co čekáš? Dělej něco! Ty nechceš abych byla šťastná...?“ „Ale jasně, to víš že chci“.. tak ještě jednou k ní..
„Můžeš mi laskavě vysvětlit co to děláš?! Nevím co si
o tobě mám myslet!“ „Tak jak to bylo? říkáte si. „Přece to má nějakou logiku..“ Zkoušíte jít k ní,
pak zas od ní. Jednou vám vynadá, pak se omluví, pak vás prosí ať s ní zůstanete, vzápětí vyhrožuje, že si něco udělá, jestli ji tam necháte samotnou. Každopádně její úsměv zmizel.
Už jej nikdy neuvidíte. A můžete tam lítat sem a tam jak chcete. Možná si to neuvědomíte,
ale už se nehraje podle vašich pravidel.
Nehraje se totiž podle žádných pravidel. Jediné co vám nakonec zbude je odejít pryč.
S hysterickým řevem za zády...
Toto je samozřejmě modelová, idealizovaná situace. Každý návštěvník bude reagovat
jinak, nebo třeba vůbec. Je docela možné, že někdo ani nedojde do fáze oné změny, která je podmíněná několika jednoduchými ale určitými kroky. Je nemožné dopředu přesně odhadnout chování návštěvníka, ale například uspořádáním prostředí, rozestupem zón nebo velikostí projekce jej lze alespoň částečně navést do pochopení struktury instalace.
Kdo je ona bytost? Je to zástupce blíže nespecifikovaných významů? Individuální fiktivní postava? Archetyp ženy? Nebo snad souhrn vybraných osobních zkušeností každého z nás? Je to část nás samých? Nechci to specifikovat. Každý si může nebo nemusí vybrat. S touto neurčitostí jsem na začátku projektu počítal. Faktem je, že se to od vztahu média-člověk posunulo blíže k tématu muž-žena, aniž bych si to uvědomil. Nicméně ovlivňování, někdy i manipulace, je běžnou součástí vztahů dvou lidí. Vzájemné přizpůsobování, nebo spíše ochota kompromisů je základem dobře fungujících poměrů. Můžeme samozřejmě mluvit o ovlivňování mezi lidmi v událostech každodenního života. Při rozhovorech, setkáních, v práci, při úvaze co si dáme k večeři. Jsme denně ovlivňováni vším s čím se setkáme, a sami ovlivňujeme ostatní, aniž si toho jsme vědomi. Nicméně zajímavější je jiná rovina, kdy si sami uvědomuje, že naše jednání někoho ovlivňuje, aniž by to dotyčný věděl. Zde již dostává význam pojem manipulace. Obzvláště, když má manipulátor z takového jednání prospěch.
Již delší dobu mě zajímá vztah člověka a médií, nejen elektronických. Tato instalace je také interakcí mezi člověkem a technologií, jakkoliv se technika na sebe snaží brát lidskou podobu. Bude se návštěvník k instalaci
vztahovat jen jako k naprogramovanému stroji?
Nebo se zapojí do hry, či se jej dokonce komunikace nějak citově dotkne? Může vyvolat určité asociace nebo vzpomínky?
Pravděpodobně se k ní muži a ženy budou stavět rozdílně. Zobrazenou postavou je žena, takže mimoděk cíleným návštěvníkem je spíše muž. (Přesto nevím kdo bude divákem, takže styl řeči musel být omezen na neutrální oslovení, tedy ani jen na mužský či ženský rod.) Zcela určitě jsem do scénáře, napsaného velmi nenuceně, vložil část svých osobních zkušeností a představ. Přesto jsem fantazii meze nekladl a docela se u psaní bavil.
Dalším důvodem je, že se při každém školním projektu snažím prozkoumávat odlišná média. S videoinstalací mám jen jednu zkušenost, jinou v oblasti interaktivního filmu. Jejich propojením pro mě vzniká jiná, neprozkoumaná a lákavá oblast.
V neposlední řadě instalace volně navazuje na mé předchozí projekty a nyní je paralelou
k písemné baklářské části – pojednávající o stejném tématu, ale zde v odlišné, osobnější rovině.
koncept, scénář, video, editace: Libor Svoboda
herecká role: Klára Jakubová
programování: Pavel Žikovský
elektrotechnika: Jaroslav Svoboda
konzultace ke scénáři: Rudolf Merkner
vedoucí bak. práce: Štěpánka Šimlová
oponent: Krištof Kintera
Praha - Berlín - Ústí n.L. - Pardubice
2007
Realizace: Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem 2007, Hala C Praha
› installation-document Flash video stream 10 min (in czech with EN sublitles)