Untitled (Portraits)

12 prints 15x21, cut clingfilm | 2007

(text in czech only)
Jednou z nejúčinějších metod, jak může reklama zaujmout, je zobrazit lidskou postavu. Od počátku reklamy se její způsob prodeje zásadně posouval. Namísto výrobku se pozornost začala upírat ke spotřebiteli, nepropaguje se zboží, ale životní styl, nezáleží na tom, co si chcete koupit, ale jak se chcete cítit. Tvůrci reklam však musí mít neustálý náskok před veřejností, vytvářející si obranné postoje. Novější způsoby reklamy se spíše opírají o touhu být sám sebou, po ničem netoužit, být opravdu svobodný.
Na základě prostého lidského napodobování, může reklama fungovat skrze své reklamní postavy. Ta je dost nereálná bytost, zastupuje jen část možného lidského života, jenž sestává z mnoha různých jiných aspektů. Až na vyjímky reklamní postavy nemají svůj jeden tělesný protějšek. Postoje a situace, jež představují, jsou vykonstruované. To však nemění nic na skutečnosti, že mohou vyvolat komunikaci. Přestože víme, že jde o reklamu, stavíme se k těmto postavám podobně jako k reálným. Všímáme si jich, díváme se jim do očí, nasloucháme, obdivujeme je nebo pomlouváme, porovnáváme (se) s nimy, a napodobujeme je.
Zaměřil jsem se právě na reklamní postavy, které s námi navazují přímý kontakt, dívají se na nás, promlouvají k nám. Vynechal jsem však tváře laciných úsměvů a postavám jsem ponechal jejich původní postoj, respektive jsem si jej představil a domyslel. Zhotovil jsem pouze výřezy tváří, takže jejich výstup ztratil svůj původní význam. Oprostil jsem jejich „osobnost“ od propagace značky nebo výrobku. Tímto „portrétováním“a umístěním do menšího formátu, jsem je zdánlivě posunul do osobnější roviny skutečných lidí. Na fotografiích jsem záměrně ponechal „rušivé“ prvky, odkazující zpět na jejich nereálnost. Lepené spoje, odlesky nebo tiskový rastr prozrazují, že jsme ve styku pouze s tvářemi vylepenými na billboardu nebo otisknutými na stránce časopisu. S tvářemi, jež mají stovky stejných klonů a za pár týdnů budou nahrazeny jinými.
Text, opírající se o možný vztah diváka k reklamní postavě, by se měl objevovat spíše v náznaku. Neměl by být veřejným sloganem, ale otázkou přímo pro jednoho diváka, jakoby řečenou šeptem, pomyšlením. Nalepený text se tak objevuje až kontrastem odlesků průhledné fólie a fotografie v pohledu ze strany, proti světlu. Divák si tak k němu musí najít vlastní „cestu“.
/zkrácená verze/ celý text

 

2010 Ateliér Interaktivní média, Konvikt UCUP Olomouc, CZ

2008 Rozum v oku, Petrohrad Gallery Plzeň, CZ